Průměrné divadelní představení, řekl bych. Diváci se sešli, herci zahráli svoje role a byl konec. Herci zahráli přesně to, co se očekávalo a diváci také reagovali přesně podle očekávání. Na konci představení byl slyšet potlesk a diváci plácali herce po zádech se slovy „těšíme se na další hru“. I když se dramatu nedostalo očekávané mediální pozornosti, i tak jsme měli možnost během hry zahlédnout zajímavé komentáře.
Copak konference, ale jmelí
Místy mi mírová konference připomínala moji oblíbenou hru ze života našeho velikána Járy Cimrmana. To se místo naučeného textu začalo mluvit o něčem úplně jiném a to tak, že to s předchozími tématy vůbec nesouviselo. Moje nesouvisející věta v tomto případě zní – doufám, že se kvůli tomuto nadpisu odstavce nedostanu k soudu. A pokračujeme. O čem to vlastně celé bylo? Vláda dlouho před konferencí prohlašovala, že jede primárně řešit hrozbu terorizmu v zemi a že nebude v žádném případě jednat o odstoupení současného prezidenta. Opozice tam jela s tím, že chce, aby současný prezident odstoupil a něco jako terorismus řešit nehodlá. A přesně tak probíhala konference celou dobu. Za celý týden se obě strany shodli pouze na tom, že je potřeba pomoci civilistům v Homsu. Ne v Sýrii, ne v části Sýrie, ale v Homsu.
Čekal jsem víc, mnohem víc
Od konference jsem osobně očekával víc. Mnohem víc. Nutno ale říci, že by konference podle mě dopadla úplně jinak, nebýt dalších zúčastněných států. Například USA sehrály roli podle mě čistě negativní a spousta rozhovorů zamrzla jen kvůli nim. Naprosto nesmyslné stažení pozvánky pro Írán, prohlášení, že plán útoku na Sýrii je stále na stole nebo neustálé pohrdání prezidentem Assadem nemohu chápat jinak, než jako snahu všechna jednání zmařit. Také nemohu přehlédnout fakt, že jakýkoliv výsledek jednání s opozicí předem dementovaly některé skupiny bojující proti současné vládě a rovněž teroristické skupiny na území Sýrie. A tady nastává hlavním problém. A znovu za ten problém považuji především Spojené Státy. Ve chvíli, kdy značnou část území severu Sýrie ovládají teroristé, kteří mají na svědomí i nepořádek v Iráku, nám pan Kerry stále dokola papouškuje, že Assad musí odstoupit a nesmí být součástí přechodné vlády. Opozice, která má reprezentovat zájmy všech členů opozičních skupin potom naprosto nesmyslně přehlíží boje jednotlivých opozičních frakcí proti teroristům a odmítá se o tomto tématu na konferenci zcela bavit. Jestli někdo toto divadlo neprohlédl, tak se obávám, že si může nadále sledovat zprávy na zpravodajském kanálu České televize a být zcela spokojený.
Radikální Křesťanisté
A u České televize ještě chvíli zůstanu. V průběhu konference jsem bohužel opět navštívil pověstmi opředený zpravodajský web a netrvalo dlouho, než se na jejich Facebookovém profilu objevil můj příspěvek. Naše milovná ČT napsala tak krásný článek, že v jedné větě přítomnost teroristů v Sýrii popřela a ve druhém potvrdila. Což by zase nebylo tak strašné, na protiřečení si upozorňuji ČT už dlouhou dobu. V jedné větě ale nazvali teroristy „radikálními rebely“, načež jsem samozřejmě musel ihned reagovat. Na dotaz, co to má být, mi bylo odpovězeno, že to, že se baví o teroristech, vyplývá z kontextu. Jsem tedy pro, aby se zpravodajství psalo ve formě například bajky, kde čtenáři z kontextu pochopí, o čem zpráva pojednává. Následně jsem se začal bavit i o Islamistech, kteří jsou v článku zmiňováni, protože stále nevím, kdo ti lidé jsou. Islamista je podle obecné definice ten, kdo mírnou nebo násilnou formou prosazuje Islám. Tudíž umírněný Islamista bude asi nějaký duchovní, přičemž radikální Islamista bude někdo, kdo si ve jménu Alláha připne k pasu výbušninu. Kdo je potom ale pouze Islamista pro mne zůstává záhadou. Jestli vy někdo víte, kdo je to Islamista, napište mi prosím do komentářů.
Co všechno lidi zbaští?
Válka trvá už třetím rokem a stále nezvítězila ani jedna strana. Prezident Assad je stále ve svém úřadě a jak armáda, tak opozice má stále dostatek bojovníků i prostředků na vedení války. Tak, teď si poslední souvětí přečtěte ještě dvakrát a potom mi do komentářů napište, o co vlastně v té Sýrii jde. Je opravdu tak těžké, zbavit se jedné jediné osoby, která podle mnohých lidí může úplně za všechno a ukončit tak tento krvavý konflikt?
Ženeva 2,5
A protože zájem diváků o toto představení nebyl zrovna malý, souhlasila televizní stanice s další sezonou. Ta se bude vysílat od 10. února. Podle uniklých informací si pro nás scénáristé zásadní zvrat ale nepřipravili. Můžeme tak očekávat jednání v naprosto stejné šabloně, kde zástupci opozice budou požadovat odstoupení prezidenta Assada a současná vláda bude naopak odkazovat na připravující se volby. Moc se mi líbil komentář pana Daniela Solise, který v rozhovoru pro Svobodný Vysílač řekl, že „opozice je v každém státě a prezident nebo vláda neodstoupí prostě proto, že to opozice požaduje“. Toto prohlášení je podle mě skutečně k zamyšlení a mělo by se přeložit do všech světových jazyků.
Jak vnímáte konflikt vy?
Jestli jste článek dočetli až sem, dejte mi prosím do komentářů vědět, na čí straně jste. Jestli tedy nechcete prohlásit ono slavné „já nejsem na ničí straně, protože nikdo není na mé straně, skřítě“. Podělte se také o své zdroje, ze kterých čerpáte informace a v neposlední řadě také nezapomeňte na kritiku tohoto článku. Pozitivní nebo negativní ohlasy jsou pro mě velice důležité. Nezapomeňte prosím ale na fakt, že tento článek reflektuje pouze můj osobní pohled na situaci. Jak lze mimo jiné „pochopit z kontextu“.
Autor: Viktor Horký
Comments