Dali jsme v redakci načas klid vstupům, shrnujícím vývoj na východě Evropy a dalších bojištích v naději, že se aspoň část západních vůdců mezitím vzpamatuje a jasně vysloví pro mírové řešení sporu na Ukrajině. A že jej začnou také hledat a řídit - ačkoliv nalézání míru, mnohem složitější než hlučné šermování těžkými zbraněmi, se neobejde bez demokratického vyjednávání s majdanskou opozicí, západní propagandou lživě označovanou za separatisty, ba hůře.
Z nadějných očekávání se ale nenaplnilo jediné písmeno. Jak dokazují fakta posledního vývoje, západní potentáti jak v EU, tak USA, nadále v jednom šiku plánují pouze další militarizaci a rozdmýchávání občanské války, coby jediné „řešení“ ukrajinské válečné i ekonomické katastrofy.
Válečný pokřik potentátů EU táhne celou Evropu na porážku, coby jatečné stádo
Jak patnáctého ledna uvedla německá kancléřka Angela Merkelová v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung k nadcházejícím Summitu G7, který bude hostit v Německu: „Neexistuje žádná možnost, že by byl ruský prezident Vladimír Putin pozván na příští summit lídrů G7“ – patrně za „většinu“ vůdců EU vyjádřila, že Západ od dalšího vyostřování vzájemných vztahů s Ruskem, potažmo celým BRICSem, neodrazuje ani tsunami ekonomického pogromu, která se už vrací od břehů ruské ekonomiky. Stejně jako nedávno novopečený jestřáb v čele EU Donald Tusk, jehož ostudné výroky jsme přinesli v článku „Západ na cestě k sebevraždě“, i polský ministr zahraničí Grzegorz Schetyna se zařadil do stáda nejhlasitějších křiklounů, když v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Polské rádio šířil bludy, že koncentrační tábor Osvětim osvobodilo od fašistů ukrajinské vojsko. Jak si všímá zkušený historik a bezpečnostní analytik Vladimír Diviš v deníku Právo, jenž informaci odhalil, mírně lze onu demagogii označit za „nemístnou nejapnost, zrcadlící neskrývanou tradiční rusofobii určitých politických okruhů i části veřejnosti v zemi našich severních sousedů.“ Diviš postřehl plynulost, s níž se též Schetyna zařadil do stáda uřvaných vojevůdců, posluhujících us-orwellismu a militarismu, a připomíná souvislost s šokujícími výroky premiéra Jaceňuka, o nichž ještě poreferujeme.
Nač ostatně chodit pro příklady válečného běsnění „až“ do Polska a Ukrajiny: při prosincovém hlasování Valného shromáždění OSN o rezoluci na „Efektivnější opatření k boji proti glorifikaci nacismu, neonacismu a jiných praktik, které podporují oživování současných forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a s nimi spojených intolerancí“ se hlasování zdržely všechny členské státy EU, v pohodlném předklonu před zájmy USA. Ty, spolu s Kanadou a Ukrajinou, hlasovaly dokonce proti rezoluci. „2. světová válka zatím jednoznačně byla válkou s nejvíce mrtvými, zraněnými i největšími škodami na majetku. Tuto válku vyvolaly státy, jež se hlásily k fašismu. Naše zkušenosti s fašismem mají mnozí starší občané ještě v živé paměti a rány, jež tato válka vyvolala, nejsou dodnes plně vyléčeny“, všímá si v komentáři na webu Prvnizpravy.cz poslanec Parlamentu René Číp, když si klade otázku, proč česká delegace mezinárodní boj proti sílícímu fašismu nepodpořila. Dodávám – čí zájem hájila, když postupovala v tak flagrantním rozporu s českou Ústavou, která sama fašismus definuje jako násilnou ideologii, jejíž podpora a šíření je trestným činem. Sám Číp si odpovídá, že „jde zřejmě o hlasování proti Rusku“.
Veškeré postoje potentátů Evropské unie zkrátka jasně deklarují pouze obhajobu válečných postojů a zájmů USA jejich euro-poskoky, a demonstrují, že žádné oficiální mírové řešení ukrajinské války na Evropském kontinentě neexistuje, ba ani nevzniká.
ZDROJE:
Tištěný deník Právo, komentář Vladimíra Diviše: „Neznalost, nebo záměr?“, Publicistika str. 6, 24. 1.
Historicky první, řízený útok na ekonomiku největší velmoci
Proces, kterým se poprvé ve známé historii celého lidstva eur-atlantická zbrojní hegemonie pokusila sestřelit celé hospodářství největšího světového státu - přesněji rubl a s ním ruskou vládu - dlouhodobým oslabováním cen ropy a dalších surovin (zjevně již ohrožujícím Západ deflací), zlata, jednorázovými burzovními spekulacemi směnou dolarů za rubly v objemných nákupech nemnoha spekulantů (vč. finančníka George Sorose ad.) příliš brzy ukázal, že krátkozraký „tah dámou“ nemůže dlouhodobě brzdit promyšlenou, strategickou šachovou partii, dávno rozehranou prezidentem Ruské federace Vladimírem Putinem. Hodnotu rublu dlouhodobě podpírá nejen masivním, déletrvajícím skupováním zlata, ale též zásobami nerostného bohatství, přesněji pružnou, akční a efektivní energetickou spoluprací v rámci BRICSu.
Proti tomu pád eura na úkor dolaru a s ním rekordní pokles hodnoty České koruny, kritické úpadky hospodaření EU jako celku, vyvolané sankcemi „proti Rusku“, islámský terorismus, i ekonomicko-politické poryvy v Řecku a na celém jihu Eurozóny, nás poslední dobou dennodenně znepokojují dokonce z mainstreamového „zpravodajství“.
VÍCE ZDE:
Západním mainstreamem cenzurováno – Čína v čele světové ekonomiky
Do hry navíc vstupuje Čína, která již v prosinci 2014 zčeřila světové mediální vody zprávou statistiků Mezinárodního měnového fondu. Potvrzují, že velmoc východu vystřídala Spojené státy v roli největší světové ekonomiky. I tak zásadní informaci však „české“ prodloužené trouby západního mainstreamu z valné většiny zabily protiústavní cenzurou, ačkoliv dle západních analytiků se aliance mezi Ruskem a Čínou stává nejdůležitějším a podceňovaným geopolitickým problémem Spojených států.
Umělému ataku na ruskou ekonomii čelí čínští představitelé rychlou, bezprecedentní hospodářskou pomocí rublu. Čínské banky začaly bleskově po spuštění ekonomické války ruskou měnu subvencovat objemem dalších stovek miliard, nad dříve plánovaných 150 mld. jüanů z první vlny vzájemné podpory. Její součástí je podpis mezistátní dohody o měnovém swapu (podstatně zpružňuje, urychluje a zvýhodňuje devizové, valutové a investiční obchody), kterou obě velmoci uzavřely již v říjnu minulého roku. Následuje další posílení investic do rusko-čínské energetické spolupráce, zejména výměn v zásobování ruským plynem a dalšími zdroji Moskvy. Takže investice přesáhnou už tak rekordní objem přes 400 mld. jüanů, rovněž vyjednaný již na podzim.
Jak naznačují slova čínského ministra Wang Yi pro hongkongskou Phoenix TV: „Čína pomůže, bude-li to potřeba, a je přesvědčena, že Rusko své hospodářské potíže překoná,“ - čínská reprezentace rovněž konečně vyjasnila, na „čí“ straně stojí: tedy že Asie, nedělitelná (a příkladně solidární) orwellovskou propagandou na poli ekonomie, je nerozdělitelná rovněž pro případ mnohem agresivnější, militantní potencionální hrozby mezinárodního přesahu.
ZDROJ:
VÍCE ZDE:
Ohavné hokusy Jaceňuka přetáčet historii prozradily jeho fašistické přesvědčení
Nedávná, šokující vyjádření ukrajinského premiéra Jaceňuka v Německu pro televizi ARD flagrantně potvrzují závěry redakce www.infowars.cz v předchozích článcích, zejména „Zatahuje nás Západ do třetí světové války?“ – že veškerá, Kyjevem vyhlašovaná příměří v občanských bojích mají pouze zástupný smysl: nikoliv přínos míru, ale přípravu světové války. Banderovský premiér si zanotoval na tutéž pikolu, od fašismu falešnou, co na ni nedávno vyluzoval už prezident-superkmotr Porošenko. Jeho skandální štvanici v zájmu války proti Rusku jsme ocitovali v článku „Západ na cestě k sebevraždě“.
Jaceňuk ovšem Porošenka překonal, co se týče pokusů totálně přetáčet historii k ohavnému obrazu Geobbelse. Bezvýhradně vysvětlil všem, že jeho ideová orientace je vpravdě ryze fašistická; cituji: „Současná ruská agrese na Ukrajině představuje narušení mírového uspořádání v celé Evropě. My všichni si ještě dobře pamatujeme sovětský vpád na Ukrajinu a do Německa. Tomu je třeba zabránit.“ A jak dovozují další fantasmagorie, vyřčené pro německá média, plánuje náceňuk nekompromisní vojenský atak na samotné Rusko i všechny na Západě přesvědčuje, kterak musíme na ně táhnout s ním. Čili fakticky, že je potřeba rozpoutat světovou, likvidační válku, na níž šeredně doplatí především státy Evropy. V již zmíněném komentáři „Neznalost, nebo záměr“, hodnotí Jaceňukovy žvásty historický analytik Vladimír Diviš takto: „Vydávání agresora (Hitlera, pozn. aut.), celosvětově odsouzeného v průběhu Norimberského procesu, za oběť nelze označit jinak, než pokus o falzifikaci základních postulátů válečné historiografie.“
Jako dříve Porošenko, též Jaceňuk (ovšem i souhlasné mlčení celého vedení EU) velmi zřetelně všechny utvrdil, že ukrajinskou „reprezentací“ vyhlašovaná „příměří“ jsou jen záminkou k získání času pro jediný skutečný cíl - co nejrychleji reorganizovat, dozbrojit a doškolit zdecimovanou ukrajinskou „armádu“. Fakticky to aktuálně demonstrují další ztráty na životech civilistů z Doněcka, které nadále vyvražďuje ukrajinská fašistická junta po desítkách, čímž sama porušuje podmínky „jejího“ klidu zbraní. Dost možná tím sleduje další „přidanou hodnotu“ – znevěrohodnění příměří typickým přehazováním viny na „separatisty“ banderovskou propagandou Kyjeva. Pak by fašistickým štváčům z Ukrajiny už nemuselo nic bránit v rozpoutání války skutečné, co ji přitom Západ plánuje každou vteřinou - jak již jsme psali a mnohokráte doložili.
ZDROJE:
Tištěný deník Právo, komentář Vladimíra diviše: „Neznalost, nebo záměr?“, Publicistika str. 6, 24. 1.
VÍCE ZDE:
Odpověď z USA – rekordní zbrojní rozpočet v celých moderních dějinách
Rozpočet USA přitom zřetelně ukazuje, že řešení dalších globálních, hospodářských propadů spatřuje Obamova administrativa jen a pouze v astronomické dotační podpoře zbrojního (privátního) průmyslu. Výdaje do zbrojení za prezidentování Baracka Obamy dosáhly absolutního, smutného rekordu v celých známých dějinách USA. Přirovnávat masivní injekce, z rozpočtu Spojených států na rok 2015 nalévané ve výši 584 miliard dolarů přímo do zbrojovek, jak v prosinci informovala agentura Associated Press, k investicím v časech Ronalda Reagana utápěných metodou uzbrojování východu, by pořád bylo urážkou Reaganovy politiky i tehdejších amerických spojenců. Jejich hlavní snaha - udržet obranyschopnost Západu vždy aspoň o krok před možnostmi východního impéria, v éře bipolárního světa řízeného těžko odhadnutelnou diktaturou - totiž nepostrádala logiku ani legitimitu. Na rozdíl od postojů současného prezidenta USA, které i pomalejším laikům flagrantně objasňují, že další kolo „uzbrojování“ Ruské Federace je už (zase) roztočeno, ačkoliv dnes k němu neexistují žádné relevantní důvody. Vlastně kromě jednoho – stoupajícího prodeje zbraní, neboli bezmála již jediného faktoru, který ekonomiku USA i dolar ještě táhne nahoru. Zjevně na úkor hospodaření Evropy, propadajícího se stále viditelněji v slepých kruzích dalších recesí, vydatně prohlubovaných též astronomickými ztrátami řádění majdanských pučistů. Poslední ekonomické údaje navíc ukazují, že byla citelně zasažena vlajková loď EU - Německo, jehož energetika, potažmo ekonomika jsou přitom dnes na ruských zdrojích, ale i vzájemném obchodu, závislé v takřka majoritním poměru. Zejména na dodávkách zemního plynu a ropy, ale dílčím způsobem také surovin a infrastruktury jak pro ztrátovou fotovoltaiku, tak pro jadernou energetiku (čímž tedy roste závislost milionů Němců na vytápění obydlí a teplé vodě, jakož všech podniků na možnostech přepravy usw).
Výše dotací, co z kapes amerických daňových poplatníků naplují do výroby zbraní, mimochodem převyšuje veškeré výdaje, skýtané na zbrojení Ruskem, Čínou, Indií, Brazílií, Austrálií a zeměmi EU dohromady; tedy prakticky všemi ostatními velmocemi a významnými hráči. Z uvedených 584 mld. USD dále americká militarizace vyčlenila 64 mld. na operace v zahraničí, především v Afghánistánu, Iráku a Sýrii.
Nadvládu v americkém senátu přitom z valné většiny převzali Republikáni, provokováni válečným jestřábem McCainem a dalšími. Ačkoliv Obamův účet „za Nobelovu cenu Míru“ je vpravdě otřesný, jako cynický vtip se proti němu na blízkém horizontu temně zračí skutečnost, že s odchodem současného prezidenta zachvátí zahraniční politiku USA patrně ještě hrůznější a bezohlednější válečné křepčení. Bez Obamy to bude ještě horší; už tak v USA neexistuje žádná oficiální mírová iniciativa, tudíž ani sebemenší politická alternativa, preferující mírové řešení jak ukrajinské katastrofy, tak zjevně například i ve sporu Bílého domu s regulerně zvolenou vládou Sýrie a jejím prezidentem, Bašárem Asadem. I tady se ještě zřetelněji rýsuje pravdivost závěrů infowars.cz, již dříve prokazujících, že orwellovská mašinerie USA nadále raději podporuje islámské teroristy a ISIL, než regionální vůdce, byť většinově zvolené - jen protože ti představují mocenskou konkurenci vůči Spojeným státům a jejich krvavým, kořistnickým zájmům.
ZDROJ:
VÍCE ZDE:
Rusko omezilo dodávky zemního plynu Evropě o 60 procent
Výše zmíněné zabřednutí německé ekonomiky se může jevit jen coby zakašlání, pouhý začátek pádu mnohem prudšího. Ten může nastat, když se Rusko začne ekonomické válce Západu bránit s širším využitím dalších prostředků, případně s pomocí řady významných spojenců, jak jsme výše ilustrovali příkladem solidární podpory z Číny.
Další možnost dostala konkrétní obrysy patnáctého ledna, kdy Rusko poprvé v průběhu ukrajinské občanské války sáhlo k významnému strategickému protiútoku: rapidně omezilo dodávky obou z uvedených strategických surovin do Evropy přes ukrajinské území (což mimochodem „český maistream“ opět ponechal takřka bez povšimnutí, ba cenzuroval v rozporu s Ústavou). Dnes tak je výrazně narušena energetická stabilita nejen na Ukrajině, ale v dalších nejméně šesti zemích EU.
Suma sumárum - ekonomickou stabilitu celé EU tak mohou v krátké budoucnosti ovlivňovat země jako Rusko a Čína mnohem spíše, než paralyzované „elity“ Bruselu, Štrasburku, Berlína, NATO, Washingtonu.
ZDROJ:
Asijský ekonomický dvojhmat „pod krkem a za koule“ – jediný zdárný epilog
Což se ozřejmí tím spíše, pokud si uvědomíme, že Čína není jen největším věřitelem Spojených států amerických, ale pravidelnými, meziročními injekcemi půjček nadto kryje základní, primární chod USA, přesněji správní náklady.
Redakce tudíž závěrem splácí jeden z dluhů předchozího článku. Plní jeden ze slibů čtenářům, že se pokusíme odpovědět, jak může Rusko s případnými spojenci porazit militantní orwellismus Západu ve válce informační, ekonomické, případně i vojenské.
Porážka geobbelsovské „masmediální“ propagandy je věru těžko rozlousknutelným oříškem, který si ponecháme na příště. Strašit čtenáře srovnáváním zbrojních úspěchů, možností a arzenálů asijských zemí s „možnostmi“ NATO a Západních států rovněž nebudeme. To zatím považuji za předčasné - přesvědčen, že Rusko, Čína případně další jejich spojenci udělají vše pro to, aby nemusely sáhnout ke zbraním a otevřenému válčení.
Matematický pohled na rozpočtové údaje Číny v postavení generálního věřitele dolaru však ukazuje, že je čas vysvětlit možnosti Asie vyšachovat Západ hospodářsky. Ekonomické principy a zákonitosti mají totiž v realitě stále zjevně navrch před pokusy překrucovat ji politickým marketingem: Čína si může s měšcem dolarů pohrávat jako kocour s myší, dokud to bude pro ni výhodné. To zatím stále je, tudíž se možnému sestřelení dolaru bude zatím snažit vyhnout, přestože by tak elegantně chňapla pod krkem celou ekonomiku, administrativu i budoucnost USA v jednom. Postačí k tomu zmrazit subvence na chod amerického státu; například s odkazem na neúnosnou, brutální zahraniční politiku USA a jejich militantní zločinnost.
A Rusko svou roli, jeden z klíčů účinného tlaku na Západ – možnost až úplného uzavření kohoutů se surovinami, přezdívaná mnou „chvat Západu za koule“ – již rovněž pochopilo, jak demonstruje poslední vývoj v dodávkách surovin.
Obě možnosti sebeobrany Ruska a spojenců před ekonomickou válkou Západu tudíž mohou, a nejspíš už brzy budou, mít na ekonomický vývoj, životní úroveň i základní sociální jistoty všech Evropanů zásadní vliv. Nutno dodat, že patrně s velmi neblahými dopady, které naši společnost dost možná přiblíží totálnímu, nezvratnému ekonomickému kolapsu.
Přesto jsou to zároveň v současnosti nejspíš jediné možnosti, jak Evropu zachránit před válečným krveprolitím, totalitním porobením obyvatelstva násilím, a před zrůdným, válečným vyvražďováním a terorem, který se Západ snaží nejen na Ukrajině vyprovokovat v každém okamžiku.
Comentarios