Nihilistický paravýkon, který předvedla nesoudkyně v případu sta-hoven, se jen tak nevidí ani na hnojníku české mrvy „justiční“. Zjednodušeně, potvrzuje, kterak tuzemské soudy v praxi stále zhusta podléhají dvěma vůdčím ideologiím, jež u většiny z nich dosud pramení z vlastních historických kořenů v českém soudním prostředí. Čili, jde o šlahouny ideologie převážně ex-komunistické a neboli "havloidní", poměrně zastoupené napříč celou strukturou naší svévolné soudcokracie, vyvěrající z bezmála všech soudních typů a stupňů.
V opačném případě by sudí nemohla tak trestuhodně bublat z halucinací, ignorujících nejzávažnější skutkově prokázané body obžaloby: a sice obvinění z loupeže/krádeže, což ve smyslu trestního řádu tedy přináší i možnost hovořit o nezákonném vniknutí do cizího objektu, s motivy krádeže, politické propagandy, protiústavního hanobení státních symbolů atd.
Trestnému činu spáchanému na půdě Pražského hradu, který mezi naše státní symboly jistě patří (nejen) ad-fakta. I kdyby cena dalšího z dotčených symbolů - standardy prezidenta republiky, odcizené sta-hovny, co si ji dokonce dovolila zničit (de jure zhanobila), včetně důvodného podezření z nezákonného obohacení, plynoucího z prodeje žalostných zbytků standardy (banda zničený prapor v cárech rozesílala poštou jí vybraným ne-zájemcům) – čili kdyby ony škody byly ve výši oficiálně mnohde uváděných třiceti až čtyřiceti tisíc korun českých, stále by se jednalo o škodu nad pět tisíc korun. Neboli dle zákonů o dokonaný trestný čin, takřka přímo z definice. V daném případě jde minimálně o závažnou krádež a protiústavní hanobení státního symbolu, paradoxně však pardonované a „posvěcené“ všemocnou „soudkyní“, stavějí se proti zákonům.
Svůj kulturní rozhled, kde politickou provokaci jde zcela zpochybnit, potažmo dlouze diskutovat, coby kontroverzní akt umění, sudí projevuje jako též hodně omezený. Věrně nám to ilustrují alegorie politrucké, protihradní (resp. protistátní) propagandy sta-hoven, falešně glorifikované nadýmáním „mediálního mainstreamu“, co je nafukuje do velikosti opravdového kumštu i svobody projevu.
Kupříkladu nad scénkou „exota“ Konvičky možno taktéž v některých ohledech s politováním pochybovat. Jeho špílce téměř v ničem neobdivuji, ale jsou evidentně aplikací stejných ústavních práv, o nichž Šántorová zprudka, leč lživě fantazíruje. Nedopouští se tedy ničeho jiného, než evidentního obcházení a popírání mnoha pravidel a paragrafů Trestního řádu jí samotnou. Ale též o pokus vlastní samohany, páchaný zřetelnou snahou ohýbat českou Ústavu. Dle obludných demagogií "judikátu" Šántorové tedy bude případný další soudní proces nucen taktéž Konvičkovu "performanci", sehranou na Staroměstském náměstí, právně osvobodit. A to ani nemluvíme o vojákovi, který si dovolili ukázat na americké okupanty zadek, nebo o nebožákovi co si dovolil namalovat na podobiznu známého politika tykadla. Ach ty české soudy... kam vítr tam plášť!
Zůstává však velmi podivným, že zatímco v připravovaném procesu s ním, se státní zastupitelství až sveřepě “brání“ nadměrnými snahami útočit přesnou kvalifikací - ve smyslu zákonů TŘ a jeho paragrafů – pak v procesu s protekčními fracky a bastardíky vč. recidivistů ne-soudkyně porušila a obešla právě ony zákony, ovšem rovněž drze okopala – světe div se - ausgerechnet ústavu ČR, potažmo zákony, prodloužené v její přímé působnosti. V našem případu zákony nikoliv menší, než normy, sloužící k definici státních symbolů, jakož způsobů jejich obrany. A to včetně principů ochrany Pražského hradu a standardy prezidenta, v Ústavě explicitně zakotvených.
Nezbývá tudíž, než rovněž poděkovat příslušné státní zástupkyni a jejímu úřadu za to, že také hájí Ústavu, z ní přímo pramenící zákonná pravidla, svobodu slova a projevu.
Prezidenta vítali u Masarykova pomníku červené trenýrky v den státního svátku...
Avšak teprve uvidíme, jak popsané oříšky rozlousknou slepci, dlící na ideově podehnilé a odpadající větvi justice, kde mnozí soudní kmotříci se chovají spíš coby totalitářské šlahouny soudcokracie. Uvidíme, zdali vyšší soudní instance, i verdikty v procesech následujících, opět křivě podrazí ústavně-právní řád podporou jeho likvidace neskrytou anarchizací, kde „vyvoleným“ jest dovoleno vše, ba i geobbelsovsky v reálný opak přetáčet skutky a ignorovat zřetelné, protistátní zločiny. Anebo zda se před zákony zodpovědné, kompetentní orgány postaví k práci objektivním posouzením všech souvisejících faktů a skutků. Zejména činy, jež samy sebe definují naplněním skutkové podstaty jako trestné činy. Dozvíme se také, zda budou odhaleny a řádně vyšetřeny. Tím se nám odhalí skrytý fakt, zdali nejde opět o prachsprostou protekci samozvané tlupy svazáků, rekrutovaných především v některých pražských kavárnách.
A kdy lidé dostanou konečně rozum? Odpovíme slovy Platóna: "Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem."